Jak to mám zhodnotit? Sebehodnocení na prvním stupni
Zvolit správná slova, když přijde na hodnocení své i cizí práce, je docela kumšt. I dospělí s tím mají mnohdy problém. Sklouzávají k větám typu “máš to hezké”, “je to dobré” nebo “mně se to moc nelíbí”. Takové věty ale vlastně vyjadřují jen velmi subjektivní pocity a k dalšímu rozvoji nám nestačí. Konstruktivní hodnocení rozhodně patří mezi nesmírně důležité dovednosti, bez kterých se v životě neobejdeme. A proto je tato kompetence nedílnou součástí výuky na naší škole.
Jednou ze situací, ve kterých si hodnocení zkoušíme, je například reflexe naší vlastní práce ve skupince. Probíhá přibližně takto: napřed se mezi sebou domluvíme, co konkrétně chceme před ostatními říct. Poté zvolíme mluvčího, který naše závěry prezentuje. Zjistili jsme, že velmi pomáhá, když se společně se všemi dohodneme na kritériích, jež budeme hodnotit. Například jestli se do vypracovávání úkolů zapojili všichni; jestli jsme si práci rozvrhli tak, abychom úkol odevzdali čas; co se nám podařilo a co naopak v příštím projektu uděláme jinak.
Na konci týdne provádíme každý sebehodnocení svých pokroků. Sami za sebe a sami pro sebe si reflektujeme, v čem se cítíme jistější. Učíme se klást si dosažitelné cíle, uvědomit si a jasně zformulovat důvody či okolnosti, za jakých se nám daří pracovat na maximum nebo co nás naopak ruší.
