Školní výlet do Vídně
To za Marie Terezie, to se učilo jinak. Žáci museli celý den sedět v lavicích, vše ručně opisovat do sešitů a pak se to učit nazpaměť. Kdo dokázal tiše sedět, všechno krasopisně opsat a bezchybně odříkat, byl považován za dobrého žáka.
Dneska už naštěstí vědecké poznatky na poli pedagogiky posunuly učení dál. Chápeme už, že klíčem k učení není bezduché memorování, ale pochopení a nalezení smyslu a že než svět kolem nás jen popisovat a opisovat, je lepší jej objevovat a prozkoumávat.
Tak jsme se vydali do Vídně objevovat a prozkoumávat spoustu zajímavostí právě o Marii Terezii, o architektuře, o české i evropské historii a třeba i o tom, jak si poradíme, když chceme něco koupit v obchodě, kde nemluví česky.
Jeli jsme přes Novomlýnské nádrže a zastavili v Mikulově (ještěže jsme věděli z hodin zeměpisu, že to je na hranici České republiky). Viděli jsme krásný zámek Schoenbrunn a dokonce jsme poznali i některé sochy a ze kterých starověkých bájí a mýtů pocházejí (ještěže jsme si je probírali v hodinách literatury). Viděli jsme pomník Marie Terezie a pochopili, jakou listinu to drží v ruce (ještěže jsme v hodinách dějepisu řešili vývoj Habsburské monarchie). Procházeli jsme historické centrum Vídně a zastavili jsme se i u domu, ve kterém bydlel Tomáš G. Masaryk (ještěže o něm víme z hodin dějepisu a výchovy k občanství). Nakonec jsme dokonce zvládli koupit si i občerstvení (ještěže nacvičujeme používání cizích jazyků v hodinách němčiny a angličtiny).
Náš výlet do Vídně zkrátka nabyla jen tak nějaká turistika, ale školní akce se vším všudy.
