Výlet na Vysočinu s 6. ročníkem
Jedna z zúčastněných maminek, paní Přerostová, vypráví, jaký byl výlet 6. ročníku ...
Účastníci zájezdu: Liduška,Týna, Anďa, Lucka, Dominik, Sam, David,Čestmír, Ted, paní učitelka, paní asistenka a dva články řetězu z řad rodičů. Už ráno bylo horko. Sraz v 7 ráno plus mínus všichni stihli včas. 7:15 jsme nastupovali do prvního dopravního prostředku této vydařené akce. Ranní spoj vozí Kožušické a Malínkovské děti do Brankovické školy. Zajíždí do Dobročkovic a končí v Nesovicích, kde jsme přestoupili na vlak směr Brno. Děti byly velmi ukázněné a šikovné. Výstup v Brně, nákup jízdenek, kelímků na "cup song" a zjišťování místa odjezdu náhradní dopravy, neb byla výluka, proběhl taktéž hladce. Mohli jsme tedy vyrazit směr Vida centrum. Nastoupili jsme na šalinu č. 1, přičemž jsme měli velké štěstí, anžto na zastávce Nové sady nás kontroloval revizor, což se nepodaří každému,aby se s ním setkal. Na Mendlově náměstí proběhl operativní přesun na linku 84. Ta se nachází hned vedle kláštera, v němž se věnoval genetice J.G. Mendel. A taky vedle pivovaru J. Tak. Konečně Vida centrum. První etapa se vydařila nad očekávání dobře plus bonus v podobě revizora, zcela výjimečně s jízdenkou v ruce .
Vida centrum je báječný prostor. Velká hala s balkonem a dalšími prostory. Zábavnou formou, většinou doslova na vlastní kůži, je zde možno pochopit mnoho fyzikálních i biologických zákonů a principů. Děti i dospělé to velmi rychle pohltí. Úplně ztrácíme pojem o čase. Hodina? Hodina a půl uběhla neuvěřitelně rychle. Svačina a ještě hodinu na vědecké bádání. No... i nějaká ta divočina se stihla .
Cestou na "Hlavák" jsme vynechali bus a "klapali sme šòrem ze Šrajbecu na Oltec na Mendlák"(šli jsme pěšky z Pisárek na Mendlovo náměstí na Starém Brně-trocha brněnského hantecu). Jedničkou na nádraží a stihli jsme i rozchod dvacet minut na nákup pití, nějaké té dobroty a záchod.
V autobuse do Náměště nad Oslavou už bylo hrozné horko, ale děti byly strašně statečné a stále dobře naladěné. V Náměšti přestup na vlak. Konečně. Bylo to mnohem lepší, aspoň se tam hýbal vzduch a mohli jsme si odskočit a docela pohodlně něco zakousnout. Dvě kupé, nečekaně v jednom holky, v druhém kluci s paní učitelkou. Občas jsme se navštívili. První přišli kluci. Tadeáš. Donesl tyčinky. V Jihlavě se stala zvláštní věc. Čekali jsme asi pět minut. Najednou Týnu napadlo pohnout páčkou pod oknem. V té chvíli se vlak rozjel opačným směrem. Byl to šok. Co teď?! Chvíli jsme nevěděli, co máme dělat, když kvůli nám jede vlak na druhou stranu.... Po chvíli nám došlo, že je to páčka od topení, takže to byla "jen" krásná náhoda. Ještě jednou chodbička na záchod, dojíst sušenky a už batoh na záda a sláva... Horní Cerekev...
Krásný den. Děti vůbec nevnímaly, že je horko jako blázen. Šly nadšeně vpřed. Paní učitelka vždy zadala nějaký bod, u kterého počkali ti rychlejší. 5 kilometrů jako nic a už jsme byli v nádherné vsi o 230 obyvatelích, 90 domech, z jedné strany pole,z druhé les, uprostřed rybník. Nádhera. Starou školu jsme našli a vyšlo to tak báječně, že záhy nám pan Paliga dovezl věci, takže jsme se mohli ubytovat a trošku si odfouknout. Kluci šli kopat do balónu, i když jim to teda paní učitelka musela ukázat, jak se to dělá. Holky si pouštěly hudbu. Mezi tím jsme rozdělali oheň, nachystali špekáčky, cuketu a chleba a mohl začít moc příjemný večer. Kytara byla, buben nechyběl pár písniček a snězených spekáčků a už byl čas na strašidelné povídání. Někteří ( i Lucinka s mamkou) raděj šli spát, zbytek statečných tam zůstal někteří doběhli vzápětí, nejodvážnější byli David s Týnou, ale když už povídka začínala :"kdo toto uslyší, navždy se změní" ... Spacák na baráku už byl jistota pro všechny .
Ráno bylo brzy... kluci dřív než holky. Snídaně, vynikající buchty od paní Janíkové byly kouzelné. Nebo rohlík, Majka. Výborný ovocný čajik s citronovým cukrem. Výborný napad od paní asistentky. Po snídani dobalit, zamést a ještě chvilku volná zábava. No a pak už předat klíče a pak už pá pá Hříběcí a hurá směr Pelhřimov.
Muzeum rekordů a kuriozit. Velmi rekordní a kuriózní . Ani se nedá přesně popsat, co všechno tam mají, protože se dost dobře nedá všechno vstřebat, mají tam toho opravdu moc. Dostali jsme k vstupenkám ještě jedny do jiné budovy na "Zlaté české ručičky". Děti byly už dost unavené a měly na výběr mezi rozchodem a další výstavou. Samy uznaly, že by bylo škoda nevyužít možnost,vidět něco zajímavého. Stihli jsme pak ještě zmrzku a už nám jel bus do Jihlavy. Tam přišlo velké překvapení. ŽLUTEJ AUTOBUS.... Wifina, televizka na každým sedadle, stevardka, klimatizace .... no zážitek. V Brně ještě chvilku rozchod ve Vaňkovce. Kluci KFC,holky nějaký hadříky. Obdarovali jsme bezdomovce rohlíkem s paštikou a zbylou buchtou, když už jsme měli ty hranolky a "proklatě dobré kuře", a už se chvátalo do všech světových stran. Někdo s rodiči autem, někdo s paní asistentkou do Střílek, jiný s paní
učitelkou do Koryčan.
Byly to moc hezké a poučné dva dny. Děkuji, že jsem tam mohla být. Obrovský hlubokoslkon všem, kdo pracují ve školství, a zvlášť těm, které to baví. Je to moc důležitá a moc těžká práce. Každý z nás rád vzpomíná na základní školu. Každého z nás základní škola velmi ovlivnila. Je moc důležité, kdo a jak nás vede. A jak se zpívá v "kelímkové" písničce: "Budu ti chybět až budu pryč." Ale to nám většinou dojde, až to proběhne. Díky.
Další fotografie v galerii.
